Nech brouka žít
Lidská mysl funguje na základě předchozí zkušenosti, o tom není pochyb. Ať už ze skušenosti s tím samým člověkem nebo když potkáte někoho, kdo se chová jako někdo jiný ve vaší minulosti, máte tendenci očekávat i další vlastnosti jako měl ten předchozí.
Co když je ale tenhle jiný nemá???
Napadá mě pár věcí, o které sebe a ostatní ochuzujeme
- možnost vidět a přijímat lidi takové, jací jsou
- možnost zaměřit se i na jejich další vlastnosti, které ale do té samé škatulky nemusí patřit
- řešit danou situaci, jako by byla poprvé, bez domněnek, očekávání
Takhle to chodí už ve škole. Všimli jste si toho? Stalo se Vám to někdy? Jak jste se při tom cítili, co vám proběhlo hlavou?
Prostě zkráceně, když se o někom myslíte, že je blbec, bude se chovat jako blbec. Když v něm uvidíte úžasného člověka, bude úžasný. Jakou možnost si vyberete?
Je skvělé si to uvědomit. A ještě lepší je zastavit se v ten moment a vyzkoušet dívat se jinýma očima, vnímat člověka jako někoho, koho potkáváte poprvé, slyšet to, co říká (ne to, co si myslíte, že řekne).
Přitom jde "jen" o to, nechat brouka žít. Respektovat (a tím ti být respektován).
Je to tak složité?
Dopřát sobě i ostatním tohle právo.
Každý má za sebou cestu, kterou v jeho botách nikdo jiný neprošel. Každý má svá přání, potřeby, motivy. A přitom si většina přejí v podstatě to samé. Šťastný život. Je pro každého k tomu vede jiná cesta. Nechte brouka žít ... a jako bonus vás bude mít rád :-)